Rotana se vypracovala doslova od píky na předního českého výrobce nástrojových řešení ze slinutých karbidů, diamantů a kubického nitridu bóru. Firma z Velkého Meziříčí úspěšně navazuje na to nejlepší z tuzemské průmyslové tradice
Nejen o vizích, trendech v oboru či o každodenních výzvách jsme si povídali s jednatelem společnosti Radkem Švihálkem.
Kdy a jak vznikl nápad založit ryze českou firmu na výrobu obráběcích nástrojů?
Rotana vznikla v lednu 2001 bez jediného zaměstnance. U jejího zrodu stál současný společník firmy Erich Franz Thaler, který v té době obchodoval s karbidovými polotovary. Jeho ambicí bylo, aby se nová firma stala regionální ostřírnou pro servis.
V té době nebyly nástroje ze slinutých karbidů na trhu ještě tak úplně běžné, takže to byl jeden z hlavních impulsů k založení firmy. A je třeba říct, že šlo o odvahu nic netušících. Začalo se v pronajatých prostorách bývalé fabriky, kde se za minulého režimu opravovala zemědělská technika, první stroj byl instalován v září 2001 a s tím přišli i první dva zaměstnanci.
Byl jste jedním z nich? S jakými představami a plány jste do firmy přišel?
Já jsem nastoupil o tři roky později a byl jsem tuším šestým zaměstnancem. Přišel jsem se zkušenostmi z nástrojáren z mých předchozích působišť. V jednom z nich jsem byl zodpovědný za ostření nástrojů, ale vyráběli jsme i protahovací trny, odvalovací nebo závěsové frézy. Do Rotany jsem nastoupil na místo technologa.
Od samého počátku jsem usiloval o to, abychom dělali vedle servisu ostření i svoji produkci. Cílem bylo etablovat se na trhu coby výrobci speciálních rotačních nástrojů ze slinutých karbidů. Začátky byly velmi složité, bylo to na hraně. Rotana byla no name firma bez zázemí a bez financování, každý měsíc jsme bojovali o přežití.
Dnes patříte mezi špičky v oboru – co bylo v začátcích pro Rotanu nejdůležitější?
Hodně jsme se toho naučili za pochodu, hlavně díky spolupráci s těmi nejnáročnějšími zákazníky. Museli jsme tvrdě zapracovat na takových věcech, jako jsou mikrogeometrie, omílání, pilování negativních fazet… Nabírali jsme zkušenosti, stále větší důraz jsme kladli na pečlivost ve výrobě a vstřícnou komunikaci se zákazníky. Cestu veškerého know-how jsme si poctivě vyšlapali sami.
Spolu s většími zkušenostmi se pak rozšiřovala i cílová skupina našich klientů; vedle automotive, který je pro nás pořád důležitý, to byly především letecký průmysl a energetika. Stále jde o pro nás stěžejní obory, které spojují požadavky na maximální preciznost, ochotu vyjít vstříc potřebám zájemců o naše služby a zároveň nutnost vypořádávat se s těžkoobrobitelnými materiály.
Říkáte, že výroba pro automobilový průmysl je pro vás důležitá. Je pořád tak perspektivní?
Automotive u nás rozhodně není dominantní, ale stále představuje nezanedbatelnou část našeho odbytu. Vývoj v posledních letech nám ukázal, že není prozíravé upínat se výhradně na něj. Postupem času jsme si ověřili, že právě tato oblast trpí extrémními výkyvy. Když se jí daří, je to fantastické a vy už div neobjednáváte další tři obráběcí stroje, ale za dva měsíce může být všechno úplně jinak.
Typickým příkladem byla krize v roce 2008 – výroba nových nástrojů pro automobilový průmysl byla najednou na nule, protože spousta firem dělala na sklad a dodavatele zachraňoval servis ostření. Není tajemstvím, že firem v naší branži je na trhu opravdu hodně, a řada z nich se zákazníkům nabízí způsobem, který nám není vlastní. I z toho důvodu je náročné neustále obhajovat své pozice.
Jak se s tím vypořádáváte, jaké řešení se nabízí firmě, která přemýšlí jako ta vaše?
Potvrdilo se nám, že nejlepší způsob, jak těmto problémům čelit, je jednak diverzifikovat a za druhé poskytovat zákazníkům řešení na míru. Svoji roli v tom hraje i otevřená komunikace a důvěra mezi námi a klienty. Jsou firmy, které s Rotanou už vyloženě chtějí pracovat, stojí o to, opakovaně se na nás obracejí, protože poznaly, že my jim tu přidanou hodnotu poskytneme.
Už řadu let produkujeme mikronástroje, a to jak pro běžnou strojařinu, tak pro medical segment. A protože se nám daří, rozjeli jsme právě na tomto poli mohutné investice, včetně výstavby nových prostor. V automotive je pak výzvou přechod na elektromobilitu, což s sebou přináší změnu v obráběných materiálech, respektive obráběcích nástrojích. Takže namísto fréz ze slinutých karbidů na obrábění ocelolitiny dodáváme stále více nástrojů z polykrystalických diamantů obrábějících hliníkové slitiny.
Když to tedy shrneme, jaké největší výzvy před vámi právě teď stojí?
Naší velkou výhodou je, že si všechno sami navrhujeme, vyvíjíme i vyrábíme. Hlavním problémem, kterému dnes čelí všechny firmy v oboru, je sehnat ke strojům spolehlivé a šikovné lidi. My to řešíme posílením automatizace, díky čemuž se budeme moci více zaměřit na obsazování postů v rámci inženýringu. Očekáváme od toho jak zvýšení efektivity, tak zajištění lepších podmínek pro zaměstnance. Pracovních i finančních.
Posunujeme se dál, máme za sebou první fázi digitalizace, která je extrémně náročná především na procesní data. Většina našich strojů už teď disponuje vysokou mírou automatizace, včetně možnosti samostatného zakládání obrobků v bezobslužném provozu. Usilujeme o automatické plánování výroby, v rámci virtualizace jsme inovovali hardware i jednotlivé programy – rozjeli jsme spoustu věcí a teď pracujeme na jejich dotažení.
Je vaší konečnou metou průmysl 4.0? Co všechno takový přechod obnáší?
Ano, ale zatím nám to funguje jen na nejjednodušších operacích. Pohybujeme se na čele, ale jen tam, kde je to v dnešní době možné. Řešili jsme autonomní výrobu polotovarů, která je oproti produkci nástrojů přeci jen jednodušší, a to nás hodně posunulo. Zjistili jsme řadu nových věcí, včetně toho, že zrealizovat byť i sebejednodušší autonomní řešení není snadné a není to levná záležitost.
Problém je, že náš segment je velice specifický. Produkujeme celou škálu nástrojů a každý z nich má celou podmnožinu požadavků. Převést takovou výrobu do plné automatizace představuje značnou výzvu. Při transformaci každého parametru je potřeba tuhle změnu reflektovat v rámci řady položek. Přenastavit nejen výrobní, ale i skladovací a ohromné množství dalších procesů tak, aby ten robot na konci mohl vyrábět nový nástroj. Ale to pořád ještě není průmysl 4.0.
A lze tedy podle vašich zkušeností dnes fungovat na úrovni průmyslu 4.0?
Málokdo to řekne otevřeně, ale současný stav je takový, že i ty nepokročilejší firmy na světě zatím realizují jen průmyslovou výrobu s vysokým podílem automatizace, ne průmysl 4.0. Ten by fungoval tak, že někde na vstupu vydám jediný pokyn týkající se změny parametru nástroje a celé se to okamžitě provede samo. Včetně plánování, objednání materiálu, naskladnění, kompletní změny výroby, kontroly, vyhodnocování dat od zákazníků…
Ale protože průmysl 4.0 neřeší jen samotný proces výrobního cyklu, míří Rotana tím, co dělá, i k zásadním budoucím úsporám nákladů a času. Usilujeme i o citelné snížení energetické a surovinové náročnosti. Dnes se tu zatím ještě přesunují lidi k robotům a robot je ve své podstatě hloupé zařízení. Dokud nebude disponovat nějakou základní mírou inteligence s tím, že dokáže sám rozvíjet to, co se naučí, bude to pořád boj.
Má ale pak vůbec smysl se do něčeho tak nejistého v současnosti pouštět?
Jsem o tom přesvědčený. Nám každý z těch kroků velice pomohl, výkonnost naší firmy je už teď o poznání jinde, a to i oproti evropské konkurenci. Jsem si jistý, že právě tohle je případ, kdy nelze úplně všechno přepočítávat na peníze. Někdy do toho člověk musí jít a věřit svému instinktu, spolehnout se na to, že když se mu ten krok do neznáma podaří, tak se pak díky tomu jednomu odvážnému rozhodnutí posune a zjednoduší spousta klíčových věcí v celé firmě. My vidíme, že to funguje.
Ale je to samozřejmě za cenu nemalých investic a hlavně intenzivní práce s lidmi ve firmě. To bylo asi vůbec nejtěžší – přesvědčit všechny kolegy, aby ty nové věci přijali, aby je začali používat a brali je jako každodenní součást svojí práce. Další věcí je pak také schopnost ostatních firem s námi na této úrovni kooperovat. Synchronizace technologií různých partnerů je jedním z dalších problémů na cestě.
Jedna věc jsou vize, druhá každodenní realita. Co je v tuto chvíli pro Rotanu stěžejní?
Rotaně se objektivně daří. Máme představu o tom, kam bychom chtěli firmu posunovat, ale podle mne je ještě mnohem důležitější, že ji vůbec chceme někam posunovat. A k tomu potřebujeme šikovné lidi a špičková funkční zařízení.
Dnes už prostě nestačí mít perfektně zmáknutý hardware. Potřebujete stroje, které tím, že autonomně komunikují s ostatními, povyšují běžnou výrobu na úplně novou úroveň. Proto teď spolupracujeme s dodavateli zařízení, kteří takhle přemýšlejí – mají nadhled a disponují vysoce odbornými softwarovými znalostmi.
Co se týče obchodu, stále budujeme značku. V našem případě je obchod specifický tím, že neprodáváme univerzální katalogový výrobek, ale individualizované řešení. My nástroj modifikujeme tak, abychom maximalizovali jeho efektivitu ve specifických podmínkách konkrétní firmy. Naši zákazníci takový přístup oceňují.
